Blog dobrá práce v obci
Web projektu dobrá práce
Web projektu dobrá práce
Autor: Karel Novak
17. 09. 2019
Rubrika:
Při pohledu na současné statistiky nezaměstnanosti a počty nabízených pracovních míst by se mohlo zdát, že kdo chce, může okamžitě nastoupit do práce. Přesto však stále existuje nemalá skupina lidí (více než 2 roky bez zaměstnání je v evidenci ÚP kolem 30 tisíc osob), kteří jsou v evidenci uchazečů o zaměstnání, často již velmi dlouho, a práci ne a ne najít.
Pro mnohé je vysvětlení nasnadě – jsou to ti, kteří pracovat nechtějí, nic neumějí a na nic se vlastně ani moc nehodí. S takovým stigmatem se potom práce hledá těžko.
Současní dlouhodobě nezaměstnaní jsou opravdu nositeli četných znevýhodnění a potýkají se s různými bariérami, které jsou pro běžného zaměstnavatele důvodem, proč si raději hledá zaměstnance třeba z Mongolska.
Překážky lze překonávat
Na druhé straně i v Česku existují zkušenosti svědčící o tom, že ani velké znevýhodnění na trhu práce nemusí být nepřekonatelnou překážkou pro získání kvalitního a stabilního pracovního místa. A jsou to zkušenosti rozmanité. Například Rubikonu se dlouhodobě daří hledat zaměstnání lidem vracejícím se z výkonu trestu a třeba Fokus je úspěšný při zaměstnávání svých klientů trpících duševní nemocí.
Obě organizace pracují, z hlediska uplatnění na trhu práce, s velmi náročnou cílovou skupinou. V obou případech je základem úspěchu zvládnutí dvou klíčových aktivit – dobré podpory klientů a efektivní komunikace se zaměstnavateli. Obě oblasti jsou značně provázané, sebevědomé jednání se zaměstnavateli má základ v dobré znalosti slabých a silných stránek klientů a ve víře, že dokážu těmto lidem pomoci k tomu, aby jejich silné stránky převážily.
Na uvedených příkladech můžeme ukázat dva základní přístupy k systematické, komplexní (tedy na více témat zaměřené) podpory. V prvním typu, reprezentovaném Rubikonem, je ústředním cílem spolupráce získat pro klienta zaměstnání a související řešení dalších problémů a potřeb klienta je motivováno snahou po odstranění bariér pro vstup do zaměstnání.
Fokus pracuje odlišným způsobem – nehledí na klienta optikou možného pracovního uplatnění, ale vytváří kolem člověka s duševním onemocněním multidisciplinární síť podpory s primárním cílem obecného zotavení. Řešení zaměstnání je pak u klienta pouze jednou ze součástí sanace jeho životní situace. Pokud se v určité fázi spolupráce stává aktuální, je podpůrný tým doplněn expertem na zaměstnanost, který se spolu s klientem věnuje výhradně tomuto tématu. Tento přístup, který praktikuje Fokus, je označován jako IPS přístup (Individual placement Support), jehož cílem je rychlý nástup do standardního zaměstnání při zachování expertní podpory v případě možných problémů vyplývajících například z nemoci..
Oba přístupy fungují, a nelze tedy říci, že jeden přístup je lepší než druhý, vždy je třeba použít ten správný s ohledem na individuální situaci konkrétního člověka.
Dlouhodobě nezaměstnaný = mnoho problémů ≠ jednoduché řešení
Rubikon i Fokus mají jasně vymezenou cílovou skupinu. Otázkou je, zda lze jejich zkušenost využít pro práci s méně vyhraněnými a vnitřně různorodými cílovými skupinami a přenést ji mimo nevládní sektor.
Na úrovni veřejných strategických dokumentů je přínos komplexních přístupů uznáván již roky . Pro český kontext jde například o Strategii politiky zaměstnanosti do roku 2020 schválenou v roce 2014, která mluví o vícečetném znevýhodnění dlouhodobě nezaměstnaných jako o významném problému a opakovaně vyzývá ke koordinaci aktérů, kombinaci a koordinaci nástrojů podpory při důsledně individualizovaném přístupu k nezaměstnaným, přičemž zmiňuje neefektivitu intervencí zaměřených jen na jednu oblast potřeb[1] .
V létě stejného roku (2014) byla Evropskou komisí vydána příručka postupů veřejných služeb zaměstnanosti pro integraci dlouhodobě nezaměstnaných, kde je popsáno několik postupů z různých zemí zaměřených na multidisciplinární podporu zaměřenou na konkrétního jedince a case management, jako efektivní nástroje pro udržitelné zaměstnávání lidí znevýhodněných na trhu práce. Už o dva roky dříve (2012) se objevila příručka individuálního akčního plánování, která zdůrazňuje potřebu dobrého zmapování všech znevýhodnění a potřeb lidí bez práce jako předpoklad pro vytyčení schůdné cesty k nelezení a udržení pracovního místa. Pro vhodný příklad můžeme sáhnout ještě dál do minulosti, do roku 2000, kdy se ve Finsku divili, že v době ekonomické konjunktury stále existuje dlouhodobá nezaměstnanost a nakonec usoudili, že dobrou cestou je koordinace aktivit státu, obcí a neziskových organizací a pro dlouhodobě nezaměstnané zřídili systém služeb na multidisciplinární bázi.
I přes deklarace efektivity komplexních individualizovaných přístupů ve strategických a metodických materiálech ukázala nedávná evaluace přístupů v rámci jednotlivých částí EU ,že Česko v implementaci podobných opatření za posledních 5 let téměř nepokročilo. Přitom potřebu komplexní podpory nezaměstnaných vyjadřují jak experti, tak i respondenti výzkumů.
V obcích, s nimiž v rámci projektu spolupracujeme, je vytvoření koordinované sítě pro podporu dlouhodobě nezaměstnaných jedním z hlavních cílů projektových aktivit. Aktuálnost tématu potvrdila i hojná účast na semináři ke koordinaci služeb , kde z diskuse účastníků zcela jasně vyplynulo, že bez dobré znalosti všech znevýhodnění dlouhodobě nezaměstnaných a vytvoření nástrojů, jak tato znevýhodnění komplexně eliminovat, není možné i přes současnou bohatou nabídku pracovních příležitostí zvýšit uplatnitelnost těch, kteří zůstávají nezaměstnanými.
A co na to obec?
Náš obecný úvod má sloužit jako východisko pro tvrzení, že právě obce mají největší potenciál vytvořit a koordinovat opravdu efektivní systém podpory pro posílení schopností dlouhodobě nezaměstnaných nalézt a udržet si standardní pracovní místo. Obec totiž disponuje mnoha nástroji, které jiní aktéři nemají.
To neznamená, že by obce samotné musely podporu poskytovat. Poskytovatelé sociálních služeb umí ledacos z oblasti podpory různě znevýhodněných osob, ale většinou jsou specializovaní jen na část potřebných oblastí, a ne vždy se dokáží domluvit s dalšími specialisty.. Ostatně to často ani nemají v popisu práce. Podpora je tak často fragmentovaná, a někdy dokonce náhodná v tom smyslu, že se s klientem pracuje na tématech, které služba umí a nikoli na těch, které jsou aktuálně klíčové.
Koordinace služeb je dle doporučení pro výkon sociální práce v obci vydaného MPSV roku 2018 jednou z důležitých funkcí obcí nejméně od úrovně pověřeného obecního úřadu. Autor tohoto textu si dovoluje vyslovit názor, že právě tato koordinace by měla být v oblasti sociálních služeb klíčovou činností.
Obecní sociální pracovníci by měli být podporováni při zvyšování svých dovedností při identifikaci potřeb nezaměstnaných jako jedné ze skupin příjemců sociálních služeb, jejich profilování, navrhování a organizaci individuálních sítí podpory kolem jednotlivých klientů tak, aby sociální služby – které již nemusí být poskytovány samotnými pracovníky obce – reagovaly na zjištěné potřeby a fungovaly efektivně. Tedy tak, aby každý dělal, co nejlépe umí, dělal to ve vhodnou dobu a jen tak dlouho, jak je to třeba. Pozice sociálních pracovníků se tak může blížit práci case managera.
Efektivitu takovéto podpory navíc mohou obce znásobit díky možnosti aktivního vytváření pracovních míst s parametry míst tréninkových, kde je možné vedle zvyšování pracovních kompetencí zaměstnanců současně řešit i jejich další problémy, které jim brání v dalším profesním vzestupu. Touto cestou se vydala například Praha 7 prostřednictvím své firmy 7U. Zajímavé jsou také aktivity projektu, který realizuje město Brno. V souvislosti s pracovními místy s tréninkovými parametry je nutné zmínit dosud plně nevyužitý potenciál veřejně prospěšných prací jako aktivity vedoucí k dalšímu rozvoji účastníků – což je dnes spíše výjimkou. (V rámci našeho projektu nedávno vydaná studie rozvíjí několik možných přístupů k využití VPP pro zvýšení šancí nezaměstnaných změnit svoji životní situaci. V praxi jsou nicméně VPP nástrojem, na kterém se lidé cyklicky točí, aniž by se změnila jejich situace, jak ukazuje i nedávná analýza VUPSV.)
Závěrem
Řada současných nezaměstnaných se bez intenzivní podpory při vstupu na trh práce neobejde. Jejich znevýhodnění jsou takového charakteru, že je potřeba cílit na více problémových oblastí, na které se v současnosti často specializují různí poskytovatelé sociálních a poradenských služeb. Proto je nejlepší podporu nabízet systematicky a koordinovaně. Existující příklady potvrzujéí efektivitu takové podpory v souladu s tím, jak se o ní již delší dobu uvádí v různých strategických dokumentech a metodikách.
Obce mají mnoho nástrojů, jak plnit roli koordinátora podpory, a to jak na úrovni komunikace mezi různými poskytovateli služeb, tak i na úrovni nastavení sítě podpory kolem jednotlivce. Jsou to právě obce, které mají o svých obyvatelích a jejich potřebách nejlepší informace, stejně jako o poskytovaných (nebo chybějících) službách. Jestli je pak podpora blíže přístupu Rubikonu nebo Fokusu, jak jsme je představili výše, a jak velká je faktická role obce při jejím poskytování, by se pak mělo odvíjet od lokálního kontextu stejně jako od konkrétní situace člověka.
Zbývá asi jen přijmout myšlenku, že právě v dobách, kdy je práce dost máme kapacity, a tím i jedinečnou příležitost vytvořit systém, který dokáže lidem v pasti dlouhodobé nezaměstnanosti účinně pomáhat.
[1] Například na straně 25 uvádí: „Důraz by měl být kladen na vzájemné provázání sociální politiky s politikou zaměstnanosti, a to nejenom na úrovni orgánů státní správy, ale ve vzájemné spolupráci s místní samosprávou. K tomu lze využít mezinárodně uznávanou metodu "případového/case managementu" na základě principu „nejprve uchazeče o zaměstnání stabilizovat sociálně, pak pracovně“. V oblasti zaměstnanosti je nutné podporovat vznik pracovních příležitostí pro osoby sociálně vyloučené, který však musí být podpořen doplňující sociální prací.“